Juda Filip

Prezident Českomoravského svazu malé kopané.  

Filip Juda má jasnou představu, jak by měla malá kopaná vypadat a kam by měla směřovat. Nepodceňuje sílu médií a snaží se tento sport všemožně propagovat. O svých zkušenostech, které získal za dobu svého působení v Českomoravském svazu malé kopané, o zážitcích, které nasbíral na svých cestách po celém světě, ale i o ženách ve světě fotbalu, jsme si spolu povídali v příjemném prostředí pražské restaurace V Zátiší. 

Přiznám se, že jako laik a příležitostný sportovec jsem o „malé kopané“ slyšela asi dvakrát v životě. Jsem tedy ráda, že mám možnost se vás zeptat a zároveň tak i osvětlit našim čtenářům, jaký je rozdíl mezi „malou kopanou“ a „velkou kopanou“.

Zásadní rozdíl spočívá primárně ve velikosti hrací plochy a v počtu hráčů, kterých je šest namísto jedenácti.

Jaké povinnosti padají na bedra prezidenta Českomoravského svazu malé kopané?

V dnešní době je to především příprava na vznik 1. celostátní ligy v malé kopané. To je pro mě v nastávajícím čtyřletém období prioritou. Za druhé je to posílení finanční stability oblastních svazů malé kopané. Všeobecně se však jedná o celkovou koordinaci svazu a jeho oddělení, o komunikaci se zahraničními asociacemi malého fotbalu, o účast na zahraničních konferencích a o udržení ekonomické stability organizace, včetně zajištění dalších finančních zdrojů za účelem modernizace a inovace aktivit této sportovní oblasti.

Ve svém programu kladete důraz na modernizaci internetových stránek jednotlivých místních svazů malé kopané. Takže předpokládám, že jste přívržencem internetu a sociálních sítí. V čem vidíte jejich přínos, konkrétně pro vaše aktivity?

Jsem zastáncem hesla: „kdo není na internetu jako by nebyl“. Navíc jsem si plně vědom i nutnosti důrazu na estetický dojem internetových portálů, který zaujme návštěvníky. Sociální sítě jako americký Twitter, YouTube, Facebook, nebo i ruský portál Vkontakte, jsou dnes jedním z vyhledávaných marketingových nástrojů. Na internetu je krásné to, že sbližuje lidi, a to i ve chvíli, kdy váš kamarád tráví svůj volný čas na jedné z kalifornských pláží, zatímco vy poctivě pracujete v kanceláři své společnosti.

Jaké další kroky byste chtěl učinit k tomu, aby se o malé kopané vědělo více mezi širokou veřejností? 

Domnívám se, že sportující komunita lidí o malé kopané ví a že je v podvědomí i u lidí mimo toto společenství. Ale stejně tak je možné, že celou tuto věc vidím jen z jednoho úhlu pohledu. Ovšem co do počtu členů jsme druhým nejrozšířenějším sportem v ČR, a v létě dokonce sportem nejhranějším. Turnajů v malé kopané se u nás od června do září odehrají tisíce. Přesto však očekávám větší medializaci tohoto sportu ve chvíli, kdy spustíme 1. celostátní ligu.

Jak vnímáte média? Říká se, že jsou „sedmou velmocí“. Myslíte si, že je tomu tak, nebo na to máte jiný názor? 

S tím naprosto souhlasím. Média jsou bezesporu jedním z hlavních marketingových nástrojů, chcete-li, aby o vašem produktu lidé věděli.

Jak se financuje malá kopaná?

Financování hracích ploch a výkon rozhodčích by měly být, a tak tomu i je, financovány ze startovného týmů v soutěžích, tedy vyjma soutěží juniorských, soutěží dětských domovů apod., kde je nutná finanční podpora svazu. Personální odměny (Disciplinární komise, Oddělení historie svazu a statistik, Oddělení registrační, Sportovně-technická komise apod.) by měly být pokryty z přísunu peněz, které svaz obdrží ve formě členských příspěvků nebo registračních poplatků. Dotace od obcí, kraje, MŠMT či EU by měly být použity na doplňkové aktivity celoročních soutěží, na sportovní vybavení (branky, sítě na branky, míče aj.), na pronájmy hracích ploch pro mládežnické týmy a také na věcné ceny v soutěžích.

Vím o vás, že v rámci své profese hodně cestujete po zemích, kde se malá kopaná hraje. Kde myslíte, že je tento sport na opravdu profesionální úrovni?

Toto z části souvisí s vyspělostí země. Jedná se hlavně o Německo nebo Anglii.

Naopak jste byl i v Africe, kde dle vašich slov „sociální zázemí nedává tomuto sportu důstojný prostor“. Můžete našim čtenářům přiblížit, jaké jsou, nebo spíše nejsou podmínky pro malou kopanou na tomto kontinentu?

Má-li se tento sport v Africe rozvíjet, neobejde se bez svého bohatého evropského „souseda“. Malá kopaná je v Africe finančně nestabilní a je potřeba jí pomoci. Rozdíl mezi evropskou a africkou malou kopanou je markantní. Například fotbalové míče, na které jsme v Evropě zvyklí, jsou na „černém kontinentu“ stále v řadě míst nahrazovány ekonomicky nenákladnou variantou v podobě jakési spleti nerecyklovaného papíru, obvázané provazy, které tamní obyvatelé vyrábějí z přírodních produktů.

Jaké jsou vaše další plány s malou kopanou do budoucna? Prý hledáte svého nástupce?

Na poli regionálním bych rád postupoval s vývojem malého fotbalu tak, abych v případě, že mi valná hromada Brněnského svazu malé kopané dá důvěru a znovu mě zvolí na další funkční období, dokončil rozpracované věci a někdy kolem roku 2015 předal tuto funkci někomu, o kom budu přesvědčen, že bude mým adekvátním nástupcem, se kterým budeme sdílet minimálně podobné myšlenky na další vývoj regionální malé kopané. Mezi největší plány patří celostátní soutěž, která by měla nahradit Mistrovství republiky v malé kopané, které se u nás koná od roku 1980. V zahraničí se chci následně ubírat cestou rozvoje Ligy mistrů a Mistrovství Evropy a Mistrovství světa.

Jak se vám daří organizovat lidi a práci s nimi?

To je občas opravdu složité. Já říkám, že je důležité ne umět delegovat lidi, ale umět delegovat správné lidi. Nicméně obecně platí „deleguj, deleguj, deleguj, nebo se z toho zblázníš“! Když jsem byl zvolen prezidentem svazu, obával jsem se autority. Přece jen jsou někteří lidé na svazu o třicet let starší. Ovšem etické pravidlo říká: měj vždy úctu ke starším. A touto cestou jsem šel. Výsledkem celé věci bylo to, že v jednotlivých bodech inovace malého fotbalu v České republice jsem shromáždil zkušenosti starších, přidal k nim moje modernizační prvky a jako statutární zástupce organizace jsem následně celou věc dotáhl až do konce. Ti lidé za mnou stáli a stojí dodnes, a pro práci v této oblasti mi vytvářejí výborné podmínky.

Co si myslíte o ženách ve fotbalu? Mají o fotbal zájem a své místo v něm, nebo byste jim raději svěřil úlohu roztleskávaček a baviček o přestávkách?

My máme ženskou ligu. A ženský a mužský fotbal se propojuje i v soukromí našich členů. Jsem rád, že i ženy a dívky mají zájem o tento sport, který je samozřejmě primárně mužskou záležitostí – vzhledem k členské základně, a že jim můžeme nabídnout další možnosti k provozování jejich volnočasových aktivit.

Nemyslíte si, že by například o přestávkách zápasů mohly takové roztleskávačky být pro fanoušky užitečnějším motivačním prostředkem než jen dobře vychlazené pivo?

Ženy, pivo a fotbal v jakémkoliv pojetí k sobě bezesporu patří. Co se roztleskávaček týká, tak ty by byly možná dalším zpestřením pro diváky, ale nedomnívám se, že by primárně kvůli nim chodilo na zápasy více lidí. Nicméně tyto věci jsou v režii klubů a závisejí na jejich marketingové práci s divákem.

Myslíte si, že naši talentovaní fotbaloví hráči jsou více oceňováni v zahraničí, stejně jako se s tímto setkáváme například ve světě modelingu?

To je všeobecně známá věc. Já tady ale vidím spíše jiný problém. Naši hráči odcházejí do zahraničí velmi brzo za vidinou velkých zisků. Ale problém je právě v tom, že odejdou brzy a nepřipraveni. Nestačí dozrát a nakonec se vracejí zpět a s nižší výkonností. U malého fotbalu to není tolik viditelné, ale v tom velkém ano.

A proč máte za maskota lva?

Řešili jsme to kdysi ve správní radě. A lev se zdál být ideální. Je to milá postavička, ale zároveň budí respekt a působí dominantně.

Zajímáte se o podporu nějakých neziskových organizací?

Snažím se například podporovat sportovní aktivity dětí z dětských domovů, podporovat život sociálně slabších spoluobčanů, účastnit se fotbalových utkání jako člen Menšíkovy jedenáctky – charitativní akce syna Vladimíra Menšíka, kterou podporujeme děti s problematikou onemocnění dýchacích cest.

Děkuji za rozhovor.

Text: Dita Brančíková